ZÁNIK BISMARCKU

Britský námořní historik sleduje spuštění bitevní lodi Bismarck na vodu v roce 1939, jeho výzbroj i technické vlastnosti, které porovnává s britskými loděmi stejné velikosti. Popisuje německé plány na nasazení Bismarcka ve vodách Atlantiku, kde měl potápět britské nákladní lodě. Zachycuje plavbu Bismarcku a Prinze Eugena směrem k Islandu, střet s britským křižníkem Hood, který skončil potopením britské lodě, průběh honu na Bismarcka, kterého se zúčastnily britské námořní i letecké síly, a zkázu německé lodě považovanou za nejmodernější bojové plavidlo své doby.

Bitevní loď Bismarck byla čtvrtou lodí, která nesla jméno „železného kancléře“, který i když ukoval jednotu německého národa, paradoxně nepovažoval za potřebné ustavení jeho námořní flotily. Poté, co byla loď 24. srpna 1940 převzata do služby, byla podrobena zkušebním testům v Baltickém moři. Když koncem listopadu 1938 předložil Raeder Hitlerovi projekty dvou nových bitevních lodí, jejichž kýl byl už založen před dvěma lety, ten je kritizoval a označil je jako „slabě vyzbrojené a pomalé“. Velkoadmirál o tom ale věděl více.