ČERVENÝ SNÍH

Druhá ruská zima - sice ne tak krutá jako ta první 1941 - 1942, ale to neznamená, že lehčí než ta předchozí. Zima vojáků na válečném poli s kulisou detonací, svistem všudypřítomných střel, pachem krve a hnisajících ran. Zlá zima frontového vojáka. Zlá a nesnesitelná - na obou stranách fronty. Ale zdaleka nejhorší pro ty, jimž chybí motiv k boji. Pro německé vojáky to byla po počátečních bitevních úspěších a rychlém postupu na východ, po předčasné euforii nad vidinou blízkého vítězství, po tvrdé deziluzi Stalingradu, s pomalým, leč vytrvalým pohybem armád v opačném směru zpět ke hranicím SSSR, zima deprese, rodících se a narůstajících pochyb. Žádná velikášská, slibující, pyšná prohlášení pohlavárů třetí říše nemohla nic změnit na hmatatelné a viditelné realitě ústupu, na cestě k porážce, jež se stala jen otázkou času.